Hrajeme si s legem pro velké kluky
Se stavěním ze dřeva je více než dvacet let spjato působení brněnské rodinné společnosti OK Pyrus, která byla založena již v roce 1992. Původně se orientovala na konstrukce šikmých střech, ke kterým později přibyly sruby a roubenky. Dnes se firma pod vedením ředitele Otakara Koudelky věnuje výhradně roubenkám, které staví i s pomocí moderních digitálních technologií.
Vaše firma je od 90. let stálicí na českém trhu (nejen) dřevostaveb. S jakými plány jste vstoupili do letošního roku?
Naším plánem je pořád mít jen spokojené zákazníky, pro které budeme stavět krásné dřevěné domy. Na tom se vůbec nic nezměnilo. V posledních letech ovšem jdeme tím směrem, že využíváme moderní technologie. Stavíme ve vyšším „levelu“, a to z vysušených masivních lepených profilů, z BSH hranolů, které se vyrábějí převážně ze smrkového nebo borovicového dřeva. Naším partnerem je rakouská firma, která má špičkovou technologii pro výrobu dřevěných konstrukcí.
Co vám tato technologie umožňuje?
Technologie má výhodu v tom, že dřevo je stabilizované z hlediska svých vlastností. Hranoly jsou vysušené na 16 %, takže dřevo už nedoznává deformačních změn, nepraská, nesedá a nekroutí se. To vše jsou přirozené procesy, které jsme museli zohledňovat při stavbách klasických srubů a které vyžadovaly například zimní technologické přestávky. Dále je to rychlost výstavby či snadnější návaznost řemesel. Proto říkám, že jsme přešli na vyšší „level“ stavění. Samozřejmě, že někomu může vadit, že hranoly obsahují lepidlo, ale je to spíše pocitová záležitost. Používaná lepidla jsou totiž na přírodní bázi, jedná se o melaminové pryskyřice, které jsou zdravotně naprosto v pořádku.
Jak jste dospěli k rozhodnutí věnovat se právě roubenkám?
Když jsme začínali, opravovali jsme šikmé střechy na historických budovách, ke kterým jsme v roce 1997 přibrali sruby. Pak jsme začali dělat roubenky a zjistili, že v české kotlině mají přece jen větší perspektivu. Architektonicky k nám zapadají lépe než sruby, které navíc často narážejí na odpor na stavebních úřadech. Úředníci raději místo srubu povolí roubenku, která má v našich podmínkách tradici. I to byl důvod, proč jsme přešli na roubenky, o které je stále větší zájem. Zatímco dříve jsme stavěli kolem deseti domů za rok, loni už to byl dvojnásobek.
Co všechno výstavba ve vašem podání zahrnuje?
Náš postup je takový, že stavíme jenom uzavřené hrubé stavby. Nestavíme tzv. na klíč. Naopak necháváme zákazníka, aby do stavby vnesl i něco svého. Celkově je naše práce hlavně o přípravě. Většina času se dnes netráví na stavbách, ale u počítačů a rýsovacích prken. Máme tým šesti šikovných projektantů, kteří v maximální míře využívají moderní technologie. Tvoří projekty ve 3D a jelikož máme k dispozici i 3D tiskárnu, dostanou od nás zákazníci vytisknutý také model svého domu.
Jak postupujete poté, co dokončíte projekt?
Když se se zákazníkem domluvíme, uzavřeme smlouvu a připravíme projekt pro stavební povolení, přichází na řadu výrobní dokumentace. Opět je to otázka softwarového řešení, konkrétně práce s programovacím jazykem pro CNC stroj Dietrich, který je u našich partnerů v Rakousku. Výrobu každého projektu s nimi konzultujeme a dům následně dovezeme na pozemek, respektive na základovou desku, jako skládačku. Říkám tomu lego pro velké kluky. Pět chlapů s pomocí autojeřábu poskládá hrubou stavbu dohromady za přibližně dva týdny. Je to obrovská úspora času a práce.
Realizace srubů je samozřejmě náročnější. Lze oba způsoby porovnat?
Když jsme dělali sruby ruční technologií, trvala pěti chlapům realizace hrubé konstrukce tři měsíce, a to nejprve u nás v závodě. Pak jsme jednotlivé prvky očíslovali, naložili a na místě znovu skládali další měsíc nebo dva. Na tom je vidět, že jde opravdu o velkou úsporu lidské práce. Zadali jsme práci strojům, které jsou přesnější a rychlejší. Digitalizace a automatizace zkrátka proniká i do oblasti dřevostaveb.
Které faktory rychlost výstavby nejvíce limitují?
Nejdéle dneska trvá stavební povolení. Někdy se podle zpráv z médií zdá, že se všechno na úřadech usnadňuje, ale opak je pravdou. Každým rokem přibývá jedno razítko, úředníků je moc a vymýšlejí si práci. To je bohužel realita. Máme i případy, že si lidé vyřizují stavební povolení dva roky, což je šílené. Jsou nachystaní, mají vyřízenou hypotéku a připravený projekt, ale stavbu blokují úřady. Když se tato bariéra překoná a zákazník dostane stavební povolení, převezmeme projekt a pak je otázkou dvou měsíců, než se dům vyrobí v Rakousku. Montáž potom trvá dva až tři týdny a hrubá stavba je hotová. Zažili jsme i případy, kdy se lidé mohli už za půl roku nastěhovat do nového domu.
Takové případy vám musejí dělat velkou radost, že?
Musím říct, že takových radostí je více a že mezi zákazníky máme hodně srdcařů, kteří se do dřevostaveb zamilovali stejně jako my. Když dům staví člověk, který je do dřeva doslova zažraný, je to radost a koncert. Naopak neradi stavíme pro developery. Celkově si myslím, že dřevo spojuje určitý typ lidí, kteří mezi sebou vytvářejí čistší vztahy. Když se bavím s kolegy z jiných stavebních odvětví, vidím, že mají problémy s neplatiči a podobně. My jsme za celou dobu problémy neměli. Snad hlavně proto, že si navzájem vycházíme vstříc, a to je pak radost stavět krásné a voňavé dřevěné domy.
Bylo pro vás těžké opustit odvětví střech, kde jste také měli velké zkušenosti i renomé?
Bylo a nesli jsme to těžce všichni. Tradičně jsme měli tři partie po pěti chlapech, podotýkám, kmenových zaměstnanců, což byli machři, kteří dokázali dělat velice krásnou práci. Zlomový pro nás byl rok 2013, kdy kromě klasické hospodářské krize došlo i k odluce církve, pro kterou jsme opravovali zejména střechy kostelů, od státu. Jakmile stát přestal dávat dotace na opravy, přišli jsme o zakázky a byli nuceni propustit lidi. Neměli jsme pro ně práci. Teď už nejsme schopni je dát dohromady, rozprchli se, někteří už měli i důchodový věk a mladou generaci se nepodařilo vychovat. I takový je někdy vývoj.
Šikovné řemeslníky ale pořád potřebujete, nebo ne?
Je pravdou, že pořád potřebujeme šikovné ruce, ale jelikož se naše roubenky vyrábějí strojně, finální montáž už není tolik o fortelu a zručnosti, jako když jsme opravovali historické krovy. Je to skutečně skládačka, kterou na místě sestavíme dohromady. V současné době máme dvě montážní party, jednu na severu Moravy a druhou v Čechách. Jsou to subdodavatelské firmy, které pro nás pracují velice dobře a kvalitně.
Dřevostaveb každým rokem přibývá. Vidíte potenciál pro jejich ještě větší rozvoj?
Potenciál je obrovský. Nejvíce mě těší, že se chytá mladá generace. O dřevostavbách i přednáším, a když jsem byl nedávno v Olomouci nebo v Brně a zaměřil se na účastníky, byli to vesměs mladí lidé. Vždycky říkám, že dřevo je stavební materiál budoucnosti a účast mladých na přednáškách moji domněnku potvrzuje. Má to velkou perspektivu, protože lidé hodně přemýšlejí o tom, kde, jak a v čem bydlí. Vracejí se k podstatě, k přírodě a zjišťují, že dřevo je nejen nejlepší stavební materiál, ale i investice do zdraví.
Co se týče firmy, do práce se zapojil také váš syn. O budoucnost je tedy postaráno?
Každého těší, když to, co buduje, má pokračování. Syn začínal před pěti lety, kdy s pořízem v ruce odkorňoval klády pro sruby. Dneska projektuje a diplomku o dřevostavbách, které studuje na Mendelově univerzitě, dělá u nás ve firmě. Letos šel i na dvouměsíční stáž k našim partnerům do Rakouska. Počítám s tím, že během pár let převezme otěže a že už budu jenom přihlížet. Nikdy jsem nechtěl, aby práci ve firmě bral jako povinnost, on mi ale sám řekl, že není nic hezčího než stavět pro lidi krásné dřevěné domy.
Rozhovor byl publikován v časopise Střechy-Fasády-Izolace, ročník 2019
