Reportáž z Ještědu: Tam jsou okna jako v raketě!
Nenech se zmást milý čtenáři, nevydáváme se na cestu literaturou science fiction. To si jen autor dovolil do titulku vypůjčit větu „z terénu“. Větu, která přesně vyjádřila pocity malého kluka při pohledu na výjimečné stavitelské dílo. Je pravdou, že jen některé stavby zanechávají stopy hlubokého úžasu v lidských myslích. Mezi skvosty, které překvapují a ohromují nejen v době svého vzniku, ale také desítky let poté, však nepochybně patří Ještěd. Víceúčelová stavba z přelomu 60. a 70. let minulého století, která je televizním vysílačem, hotelem i restaurací. Jméno přirozeně převzala od hory, na níž se ve výšce 1012 metrů tyčí nad severočeským městem Liberec.
Ještěd je stavbou budící v člověku dojem mimozemského korábu, který si na hoře udělal zastávku při nekonečných toulkách vesmírem. Zároveň však naprosto elegantně dotváří horskou krajinu, do níž je zasazen. Z díla, které navrhl liberecký architekt Karel Hubáček, se stal neodmyslitelný symbol regionu. Obdivují je zástupy domácích i zahraničních turistů, jako inspirace slouží dalším generacím stavebních odborníků. Především těm, kteří se zabývají problematikou plášťů budov, je věnována tato reportáž. Byla pořízena v srpnu letošního roku, kdy se na Ještědu prováděla rekonstrukce části opláštění.
Jak to bylo dřív
Na úvod ještě necháme rekonstrukci stranou a vydáme se na krátkou exkurzi do historie. Samotné výstavbě podle Hubáčkova návrhu předcházely zlé události z let 1963 a 1964, kdy na Ještědu postupně vyhořel starý horský hotel i turistická chata. Vypsanou soutěž na nový hotel a objekt vysílače ovládl jedinečný návrh, který spojil oba objekty do jednoho ve tvaru rotačního tělesa - hyperboloidu. Projekt se začal uskutečňovat v polovině léta 1966, kdy byl na Ještědu položen základní kámen. Rychlost realizace byla silně ovlivněna tím, že se v průběhu stavby postupně objevovala celá řada technologických i konstrukčních detailů, s nimiž byly do té doby jen malé nebo nulové zkušenosti. Mnoho prvků se muselo Ještědu „ušít na míru“ a následně odzkoušet. Tempo prací se nejspíše zpomalilo i vlivem společenských změn, kdy „nadějná“ šedesátá léta vystřídala doba „normalizace“.
Nicméně v září roku 1973 byl vysílač s hotelem slavnostně otevřen. Snadno si lze odvodit, že v současnosti, po téměř čtyřiceti letech provozu, by mohly být některé prvky a materiály na hraně životnosti. Zejména pak ty, které jsou trvale vystaveny přímému působení horských klimatických podmínek. Jedním z extrémně namáhaných materiálů byla EPDM fólie, která tvoří vnější ochrannou vrstvu plastové části pláště. „Za tu dobu, co Ještěd stojí, došlo k degradaci finální vrstvy nad plastovým pláštěm. Naším úkolem bylo obnovit tuto vrstvu tak, aby nedocházelo k chátrání podkladního materiálu, kterým jsou sendvičové panely z laminátu a polyuretanu. Technický stav fólie byl totiž na některých místech již na hranici životnosti, docházelo k jejímu lokálnímu olupování a trhání,“ vysvětluje Michal Flohr z realizační firmy Balance CZ specializující se (mimo jiné) na opravy a rekonstrukce exteriérů staveb v extrémních klimatických podmínkách.
O průběhu prací
Ještěd je bezesporu stavbou, jejíž realizace byla náročná z mnoha různých hledisek. Nejen z toho architektonického, ale také konstrukčního a statického. Dalo by se říci, že náročnost byla předurčena tvarem objektu. Rotační hyperboloid sahající do výšky 91,5 metru zkrátka neumožňuje běžná řešení. Což se potvrdilo i při rekonstrukci pláště. „Práce na plášti provádíme technikou průmyslového lezectví. Takový způsob práce je závislý na umístění stavby a jejím charakteru. V případě Ještědu se jedná o rotační hyperboloid umístěný v horách, takže představa postavit kolem něj lešení je z mnoha důvodů velmi úsměvná. Už kvůli klimatickým podmínkám, kdy je tady poměrně často extrémně větrno. Lezecká technika nám umožňuje operativně reagovat na změny počasí, při jeho zhoršení můžeme stavbu relativně rychle vyklidit,“ přibližuje Michal Flohr.
Při nenadále se měnících podmínkách lze práci jen obtížně plánovat v delším časovém horizontu. V podstatě se rozhoduje ze dne na den. „Na Ještědu detailně sledujeme meteostanici a vždycky ráno na místě plánujeme denní penzum práce, které odpovídá očekávanému stavu počasí. Z hlediska bezpečnosti práce je důležité mapovat také rychlosti větrů. Poměrně často zde vítr dosahuje mezní rychlosti 8 m/s. I na to ovšem můžeme reagovat, například přesunem z návětrné na závětrnou část pláště,“ dodává zástupce realizátora.
V den reportáže bylo slunečno a téměř bezvětří, takže ideální podmínky pro práci šestičlenné skupiny řemeslníků - obojživelníků. Tedy těch, kteří ovládají práci na střechách a pláštích budov i z pozice „visícího na laně“. Na Ještědu měli lana přikotvena ve výšce zhruba 33 metrů, z níž se spouštěli po ocelovém plášti směrem dolů k místu, kde plášť přechází v plastovou část. Tam nejprve odstranili původní bílou EPDM fólii a na přebroušený podklad lepili fólii novou. Rekonstruovaná část pláště má výšku přibližně 14 m, takže není možné pracovat s jednolitým pásem fólie. Řemeslníci si fólii rozdělili do čtyř polí tak, aby každé pole vykazovalo optimální rozměry z hlediska náročnosti na manipulaci i celkového počtu spojů. V rámci přípravy materiálu k montáži bylo třeba vzít do úvahy také kónický tvar pláště, kde fólie má při horním okraji šířku zhruba 40 cm a při dolním okraji je to již přibližně 100 cm.
Při lepení fólie museli mít řemeslníci veškeré nářadí připraveno v montážní brašně, případně pak ukotveno pojistnými lanky na lezeckém úvazku. Při lepení každého kusu fólie byla použita metoda válečkování, aby materiál dobře přilnul k podkladu. Dvojici řemeslníků pracujících s fólií na lanech doplňoval třetí, který podle potřeby kladkou zajišťoval transport dalších metrů materiálu. Svislé spoje mezi jednotlivými pásy fólie pak byly překryty plastovými lištami, které se kotví k laminátovému podkladu plastovými šrouby. „Celkově jsme EPDM fólií pokryli plochu zhruba 650 m2. V souvislosti s tímto materiálem bych rád upozornil na to, že v době výstavby Ještědu rozhodně nebyl něčím, co by se běžně používalo pro opláštění staveb. Svou hlavní přednost, tedy vysokou pružnost, si však zachoval i v náročných horských podmínkách. S odstupem času se tak krásně ukazuje prozíravost a novátorství všech, kteří se na realizaci Ještědu před téměř čtyřiceti lety podíleli. I proto nebylo těžké na jejich dřívější práci navázat a vrátit příslušnou část pláště do původního stavu,“ říká na závěr Michal Flohr.
Jak to bude dál?
Právě postupný návrat Ještědu k původnímu stavu je aktuálním tématem. A to jak pro jeho majitele, jímž jsou České Radiokomunikace, tak i pro odbornou a laickou veřejnost. „Ještěd není jen významným vysílačem z pohledu nás jako vlastníka a technického provozovatele sítí, ale vnímáme ho především jako unikátní památku velkého významu pro veřejnost. Proto je i naším prioritním zájmem udržet objekt v důstojném stavu a dlouhodobě se snažíme nalézt řešení, jak tuto jedinečnou památku zachránit a vrátit jí prestiž,“ říká Kamil Levinský, generální ředitel Českých Radiokomunikací. Dále uvedl, že doufá v nalezení vhodného perspektivního nájemce, který bude schopen část Ještědu určenou pro veřejnost zrekonstruovat a spravovat tak, aby byla zachována i pro budoucí generace.
Už samotná rekonstrukce pláště signalizuje, že byl učiněn první krok k obnově a další by měly brzy následovat. Chystají se rekonstrukce přístupových ramp, betonových zábradlí a betonových fasádních prvků. Podstatných zásahů by se měly dočkat i exteriéry a interiéry hotelové a restaurační části. Ty už se však budou nejspíše odehrávat v režii nového nájemce. Každopádně by byla ohromná škoda, pokud by se Ještědu péče, kterou po čtyřiceti letech existence zákonitě potřebuje, nedostalo. Jen stěží si lze představit, že by se zařadil na beztak už dost dlouhý seznam chátrajících památek. To bychom se pak museli stydět nejen sami před sebou, ale také před světem. Mezinárodní unie architektů totiž v roce 1969 ocenila Hubáčkovo dílo velice uznávanou Velkou cenou Augusta Perreta. Takový úspěch od té doby žádný český stavitel neslavil...
Publikováno v časopise Střechy-Fasády-Izolace 10/2011
