Příběh úspěšné firmy: Inspirací byly pyramidy aneb střešní tašky s českým patentem

Pan Aramayis Mezhlumyan pochází z Arménie a už dvacet let žije a pracuje v České republice. Jeho profesní i životní příběh je úzce spjat se střechami. Nejprve se jimi zabýval jako stavitel, v současné době je výrobcem a prodejcem střešní krytiny, kterou sám vynalezl a uvedl na tuzemský stavební trh. Krytinu pojmenoval Pyramida, protože se vyznačuje vlastnostmi, které lze s nadsázkou přirovnat k odolnosti a trvanlivosti šest tisíc let starých egyptských pyramid, jednoho z divů světového stavitelství.

Samozřejmě, že toto srovnání je poněkud troufalé, avšak přehnaná skromnost také není na místě. Přiznejme si, že mezi námi není mnoho těch, kteří by se mohli pyšnit tím, že mají patentován vlastní vynález. „Fakticky ten nápad spočívá v tom, že se ve výrobní technologii využívá spojení plastového materiálu zvaného pet a křemičitého písku. Základní výrobní surovinou jsou pro nás tedy dobře známé plastové láhve, kterým se běžně říká ‚petky‘ nebo pet láhve. Samotnou výrobu střešních tašek jsme ve firmě Tři Pyramidy zahájili společně s kolegou Janem Malcem před zhruba sedmi lety. Už předtím jsme však přemýšleli o tom, jak by se dal v praxi znova použít plastový odpad. Šlo nám o to vyrobit z něj finální materiál, který by byl odolnější, pevnější a stabilnější než beton,“ těmito slovy pana Mezhlumyana začíná prohlídka firemní provozovny ve Velkém Meziříčí.

Jak se tašky vyrábějí
Po období zkoušení a hledání správného složení výrobní směsi nastala fáze ověřování a testování v příslušných ústavech. V současné době má krytina Pyramida všechny potřebné certifikáty od Technického zkušebního ústavu. Patentem je chráněna nejen samotná střešní taška, ale také celá výrobní technologie, která je světovým unikátem. „Jak jsem již zmínil, vstupní surovinou jsou barevné i čiré plastové láhve, které před použitím automaticky čistíme, drtíme a sušíme. Vysušit musíme také křemičitý písek, který běžně obsahuje vodu. Do výrobní směsi přidáváme také drcený odpad ze zmetkových střešních tašek, dále také víčka z pet láhví a barevné pigmenty. Vstupní suroviny se pak v přesně stanovených poměrech váží a následně dávkují do ohřívacího a míchacího zařízení ovládaného počítačem. Odtud se směs dopravníkem přesunuje do osmi dávkovacích hlav a následně dochází ke vstřikování do forem,“ vysvětluje autor vynálezu a vzápětí pokračuje: „ve formách je pak směs lisována tlakem čtyřiceti tun. Jakmile se slisovaný výrobek zchladí, dojde k otevření formy a přesunu do chladicí sekce s přítlakem. Pak už se tašky mechanicky překládají na odebírací zařízení, kde je naši pracovníci kontrolují a ukládají na palety.“
Výrobní linka tímto způsobem denně produkuje sedm až osm tisíc kusů tašek, které jsou okamžitě po odebrání z linky a uskladnění na paletách připraveny k prodeji. A jaké tašky to vlastně jsou? „Naši tašku můžeme podle materiálu, z něhož je vyrobena, nazvat jako plastbetonovou. Je to maloformátová krytina s hladkým povrchem vhodná zejména pro opravy starých eternitových střech. Montáž je systémová a nijak se neliší od ostatních skládaných krytin. Její největší předností je nízká hmotnost, vysoká pevnost a bezúdržbovost. Metr čtvereční střechy pokryté naší taškou působí na krov zatížením dvacet pět kilogramů. Toto je stabilní hodnota a nemění se ani vlivem vlhkosti, která do krytiny nemá kudy proniknout. Plastbeton je totiž nenasákavý materiál, a tak je dlouhodobě odolný i vůči mrazům. Podle testů odolá až sto padesáti mrazuvzdorným cyklům. V porovnání s běžnou betonovou taškou má pak více než třikrát větší únosnost. Nesmíme zapomenout ani to, že se jedná o výrobek vznikající díky recyklaci plastového odpadu, který by jinak zůstal ležet na skládce. Z tohoto důvodu jej můžeme nazvat ekologickým, protože za měsíc zlikvidujeme zhruba dvě stě tun plastu,“ říká Mezhlumyan.
Likvidací odpadů je třeba se v případě této krytiny zabývat i poté, co je střešní taška hotová a položí se na střechu. Jak známo, při pokládce krytin vždy vzniká odpad sestávající z odřezků či úlomků. Tyto zbytky firma vykupuje zpět od zákazníků a používá je znova do výrobní směsi. Jak říká sám vynálezce, výroba je díky tomu vlastně bezodpadová.

Stále ještě novinka
Současná produkce plastbetonových střešních tašek bohatě stačí uspokojit stávající poptávku. V době, kdy výroba začínala, však museli zákazníci na dodávku krytiny až dva měsíce čekat. Tento stav se změnil díky výstavbě nové výrobní linky, na kterou firma sehnala evropské dotace. Produkce se tím pádem desetkrát zvýšila, zaměstnanci pracují na tři směny a provoz je nepřetržitý. Do budoucna by se výroba mohla ještě zvýšit, protože zatím linka jede na poloviční výkon. Vše ale závisí na zájmu zákazníků. Největší je zatím přirozeně v nejbližším okolí, tedy v kraji Vysočina, ale celkově již bylo realizováno několik tisíc střech po celé republice: „Dosud jsme se nesetkali s reklamací. Zároveň uznáváme, že námi proklamovanou záruku 36 let zatím nelze ověřit, když naše tašky jsou na střechách, které za sebou ještě nemají ani deset let. Naše krytina je na stavebním trhu pořád ještě v pozici novinky, a tak se ji snažíme postupně dostávat hlouběji do povědomí veřejnosti. Prodej zajišťujeme ve spolupráci se stavebninami a některými pokrývačskými firmami. Kromě toho máme za sebou dvanáct seminářů pro pokrývače, které zdarma školíme. Stejně tak komukoli zašleme vzorek krytiny, aby si mohl udělat vlastní názor a posoudit její parametry.“
Právě k technickým parametrům ještě můžeme doplnit, že střešní tašky se vyrábějí ve formátu 42 x 33 cm s krycí šířkou 30 cm a délkou 32 až 34 cm umožňující posun podle roztečí latí. Jedná se o tašky s dvojitou vlnou, hmotnost jednoho kusu je 2,5 kg a pokrývač spotřebuje deset kusů na metr čtvereční. Ke krytině se vyrábějí také veškeré standardní doplňky, jako jsou krajové tašky, půlené tašky, hřebenáče a větrací tašky.

Budování nové tradice
„Jsme rodinná firma s celkem dvaceti pěti zaměstnanci. Snažíme se pracovat tak, abychom vytvořili tradiční značku. V měřítku českého stavebního trhu jsme nejspíše jedním z posledních tuzemských výrobců střešních krytin, který má vlastní patent, jak na samotný výrobek, tak na technologii, kterou se snažíme pořád zlepšovat a neustále hledáme ideální nastavení výrobní linky. Jméno naší krytiny už dnes nešíříme jenom ústním podáním v nejbližším okolí, ale snažíme se prosazovat také v zahraničí. Obchodní zastoupení vyřizujeme v jedenácti státech světa a momentálně pracujeme na získání certifikátu pro americký trh. Registrujeme i zájem o výstavbu výrobních linek v některých zemích, které mají akutní problémy s likvidací plastových odpadů. Jsou to především některé africké země, ale také Jordánsko nebo Čína. Tam se ale moc nehrneme kůli riziku okopírování naší technologie,“ říká Mezhlumyan s úsměvem.
V souvislosti s kopírováním technologií však nemá obavy, že by potenciální „piráti“ mohli být úspěšní. Know how, tedy vědět jak, je totiž věc nepřenositelná a člověk sám musí poznat, co výrobní proces obnáší. I ve firmě Tři Pyramidy dlouho hledali nejvhodnější složení plastbetonové směsi a sami si vyzkoušeli, že ani v okamžiku, kdy je vše vymyšleno a řízeno počítačem, nemá člověk vyhráno: „Počítač je sice velmi chytrá věc, ale poradí si jenom s tím, co mu člověk zadá. Sám toho moc nevymyslí. Takže nevěřím, že by kdokoli dokázal dělat tentýž výrobek jako je Pyramida, byť by k tomu měl stejné stroje a zařízení.“
Ve všední realitě každé menší firmy se však najdou i větší „hrozby“, než jsou zloději technologií. Urputný boj se odehrává především na poli cen konečných výrobků a ve sféře výrobních nákladů. „Ve srovnání s konkurenčními výrobci a prodejci si nemůžeme dovolit praktikovat politiku obrovských slev. Máme poměrně velké výrobní náklady, a tak se nemůžeme prosadit nízkou cenou, jak je dnes běžné, ale musíme sázet na kvalitu. Paradoxně nejdražší surovinou je pro nás plastový odpad, který vykupujeme a dovážíme ze skládek, jejichž provozovatel získává od státu na skladování plastů dotace. Je to krásný příklad toho, jak absurdní je u nás přístup státu k ekologii. Na druhou stranu sídlíme ve vlastním areálu, takže i přes některé negativní faktory jsme na tom ekonomicky dobře a snažíme se držet cenu střešní tašky na úrovni přijatelné pro zákazníka i pro nás,“ doplňuje Mezhlumyan.
On sám je přímo ukázkovým příkladem toho, jak člověk přicházející z odlišné kultury může obohatit tuzemskou společnost. Vnáší do ní jiný způsob myšlení, nové nápady, jeho pohled na realitu je neotřelý a nesvázaný většinovou mentalitou: „Považuji se za českého občana a musím říct, že jako Češi si vůbec nevážíme svých schopností a výrobků. Už jsem zjistil, že spoustu věcí tady máme mnohem lepších, než mají třeba Rakušené nebo Němci. Ale jakoby bychom to nechtěli vidět a stále hledáme to lepší za našimi hranicemi. Jeden zákazník mi například říkal, že kdyby naše krytina byla dobrá, tak by ji už dávno vymysleli Němci. Jenže proč by to měli být právě oni? Proč si nevážíme toho, že sami také něco umíme? Navzdory těmto škarohlídům věřím, že naše krytina si svoje místo najde a že se jejím prostřednictvím prosadí tuzemská kvalita.“

Článek vyšel v časopise Střechy-Fasády-Izolace 5/2012