Medvědi a vlci

Hned na úvod vám prozradím, že v rámci dubnového komentáře rozhodně nebudete překvapeni aprílovým žertováním. To si pro vás na dalších stránkách připravil někdo jiný. Nicméně nepůjdu-li na vás s aprílem, zkusím to alespoň od lesa.
Ze staletých lidských zkušeností vyplývají mnohá ponaučení. Víme proto, že od lesa mohou přicházet myslivci, pytláci, turisté, špatné zvěsti, ale také všelijaká lesní zvěř. Té sice není už v našich lesích mnoho, ale přesto se v některých regionech vyskytuje. Například na Valašsku, kde lidé dlouho žili a částečně dodnes žijí v těsnějším kontaktu s přírodou. Proto musejí v konkrétní životní situaci, jakou je třeba rozhodování o výstavbě domu, počítat s tím, co si na nich bude nárokovat příroda a její představitelé. Při nedávné cestě za zmiňovanými Valachy jsem se přesvědčil, že těmito náročnými představiteli jsou dosud zejména medvěd a vlk.
Snadno se pak naskytne člověku před očima scéna, kdy majitel zděděného rodinného pozemku vychází ze stavebního úřadu a zklamaně nahlíží do úředního lejstra, v němž schází bájné razítko formálně potvrzující jeho stavební záměr. Jakmile vyjde najevo, že příčinou úředního zamítnutí jsou vycházkové zóny medvěda a vlka napříč pozemkem nešťastníka, začíná se v hlavě krev vařit a rozum kalí divoké myšlenky na opatření kvalitní lovecké zbraně. Když emoce vychladnou, přichází chvíle vzít rozum opět do hrsti a zamyslet se nad tím, čeho byl dotyčný člověk svědkem i svým způsobem obětí.
Přesvědčit se mohl o tom, že skutečně není pánem tvorstva, nežije izolován od přírody a vlastní nároky a požadavky musí poněkud krotit. Není totiž pochyb o tom, že stavět domy všude tam, kde se to líbí člověku, prostě nelze. Respekt a ohleduplnost k okolí je totiž nutnou podmínkou každé existence, člověčí i jakékoli jiné. To, že si mnozí kabrňáci naší mafiánské demokracie myslí pravý opak, na věci nic nemění.
Nic se nemění ani na tom, že si dotyčný mohl připadat jako oběť šíleného spiknutí, v němž chyběla už jenom vychytralá liška bystrouška. Přírodu a lesní zvěř však ze spiknutí musíme chtě nechtě vynechat. Ze spiknutí můžeme podezřívat jedině příslušné úřady, jejichž přebujelá agenda a impotence ve výkonech budí ze sna nejen občany toužící stavět na lesních samotách. V tomto konkrétním případě nevíme, zda zamítnutí stavebního záměru bylo definitivní. Možná ještě existuje legální způsob, jak uspokojit stavebníka i toulavou zvěř. Při troše dobré vůle a větší dávce zdravého rozumu by se to podařit mohlo.
Nechce se mi totiž věřit, že tyto veskrze člověčenské atributy ve společnosti civilní i byrokratické stávkují či zcela absentují. Pokud by tomu tak bylo, neměl by už nikdo potřebné místo k svobodnému životu, ale jenom bychom se vzájemně obviňovali z narušování svých intimních, stavebních či vycházkových zón. Medvědovi s vlkem to nejspíše nevysvětlíme, ale mezi sebou bychom se domluvit mohli, nemyslíte?