Co přináší podzim

Každé roční období má svá specifika a podzim není výjimkou. Rok co rok se těšíme na příjemné období babího léta, neradi si zvykáme na to, že dny jsou stále kratší a v podvědomí nám hlodají myšlenky na blízký příchod zimy. Letošní podzim je ovšem v naší zemi po dlouhých letech výjimečný něčím, čeho si všimli nejen naši sousedé, ale celý svět.
Dokonce ani lokálním americkým novinám neunikla informace o tom, že se v Čechách a na Moravě rozšířil pančovaný alkohol, který v lepším případě způsobuje trvalé poškození zdraví, v horším pak smrt. V průběhu září se proto naše země ponořila do smutku kvůli nebohým obětem nebezpečného metanolu a nepolepšitelní „černí“ výrobci, strnulé státní orgány i notoričtí pijáci dostali příležitost zamyslet se nad tím, zda jejich drzost, tolerance i náklonost k ohnivé vodě nepřekročila meze přípustnosti.
Nastala dokonce éra prohibice, která na překročení mezí v alkoholové problematice sice významně upozornila, ale řešením sama o sobě není. Řešení budou muset hledat jiní. Ať už lidé k tomu povolaní do politických funkcí či lépe samotní občané, kteří by měli dát politické elitě najevo, jaký přístup k alkoholu je pro společnost prospěšný a jaký jí škodí. Politici to totiž očividně netuší. Na stránkách našeho časopisu se naštěstí věnujeme docela jiným věcem, než je pití nekvalitního alkoholu, přesto se nás „metanolová aféra“ také dotýká.
Každý zkušený odborník ví, že s příchodem podzimu stavební firmy většinou pracují na plné obrátky, aby před zimou zvládly dokončit rozestavěné projekty. Situaci jim často komplikují nejen napjaté termíny, ale také klesající teploty, které mají vliv na výkonnost řemeslníků. Kam lidská pamět sahá, dochází k odstranění tohoto negativního vlivu jednoduchým způsobem. Parta si dá po ránu „něco na zahřátí“ a jak víme, dílo jde hned lépe od ruky. V nedávné době jsem měl kupříkladu možnost sledovat partu klempířů, kteří se preventivně zahřívali již při teplotách srpnových. Žádné mrazy, zima daleko, přesto se práce neobešla bez „zákulisní podpory“.
Po této zkušenosti zcela chápu, že při teplotách říjnových, listopadových nebo prosincových se již nedá mluvit o tom, že by pití na stavbě bylo nějakým výstřelkem. To už je otázka bytí či nebytí. Závisí na tom přece nejen zdraví řemeslníků, ale také osud rozestavěných domů či bytů. Díky panující prohibici může být letošní podzim prvním v historii, který se na stavbách a nejen na nich obejde bez alkoholu. Na jednu stranu si nejsem vůbec jistý, zda to kvalitě staveb a jejich konstrukcí prospěje. Na druhou stranu si říkám, že změna je život, tak proč hned myslet na nejhorší.
Ani samotná prohibice však na vymýcení alkoholu z oblastí, do nichž by neměl patřit, nestačí. V naší zemi jde o utopii už jen z toho důvodu, že domácnosti jsou bohatě předzásobeny alkoholem, jehož osvědčená kvalita nikomu v napití nebrání. Předpokládám, že zásobami dobrých lihovin mezi jinými oplývají také stavební řemeslníci. Proto se nebojím, že na podzim budou na stavbách „klepat kosu“ a proklínat ministra zdravotnictví. Ještě uvidíme, jak to s naší prohibicí vlastně dopadne. Jisté je jedno: podzim je tady, sezóna finišuje a do cílových termínů se musíme dostat všichni, střízliví či pod vlivem, hlavně ať to máme za sebou. Aspoň mají novináři o čem psát. Tak na zdraví!