Článek pro veletržní katalog: Plechové krytiny současnosti
Podíváme-li se do historie stavitelství, tak je zřejmé, že plechové materiály byly vždy osvědčenou součástí staveb a především pak jejich střech. Důležitou roli při jejich uplatňování hrála nejen spolehlivá ochrana konstrukcí proti vodě, ale také estetický vzhled plechových krytin. Ani dnes tomu není jinak.
Chceme-li na úvod hovořit o tradičních plechových krytinách, které se na našich střechách objevují dodnes, pak je třeba jmenovat především ty z mědi, olova, pozinkované oceli a hliníku, který se ovšem masověji rozšířil až ve druhé polovině minulého století. Současné plechové krytiny pak reprezentují hlavně velkoformátové profilované šablony, které jsou vyráběny technologiemi kombinujícími ocelové jádro s pozinkováním a povrchovou úpravou na bázi plastických nátěrů. Moderní záležitostí jsou také atraktivní falcované či skládáné krytiny z hliníku a titanzinku, které různí výrobci produkují v několika povrchových a formátových variantách. Kromě velkoformátových krytin se v posledních zhruba dvaceti letech prosazují i šablony menších formátů, jejichž povrch je buď hladký nebo opatřený kamenným posypem.
Popularitu velkoformátových šablon, které se vyrábějí v šířkách přibližně 1 m, v délkách až do 6 m a které díky lisování do vlnitých profilů připomínají klasické tašky, si lze vysvětlovat různě. Na straně zákazníků je důležitá především cenová dostupnost a tomu odpovídající přijatelná odolnost, spolehlivost a vzhled materiálu. Díky nízké hmotnosti kolem 5 kg/m2 pak také možnost zachovat při rekonstrukci střechy stávající krovovou konstrukci. Na straně realizačních firem je plusem především rychlá montáž. Jednoduchou sedlovou střechu lze totiž pokrýt i za jeden den. Časově náročnější je však samotná výroba krytiny, která se řídí kladečským plánem konkrétní střechy. Vždy jde tedy o výrobu na zakázku podle dodaných rozměrů, což vyžaduje čekání v řádu dnů až týdnů.
Každý střešní materiál má kromě specifických vlastností také svůj optimální způsob použití. Velkoformátové šablony jsou vhodné zejména pro jednoduché tvary střech, ať už nových či rekonstruovaných. Nejčastěji jsou voleny jako náhrada za starý eternit či jinou lehkou krytinu. Méně vhodné jsou pak na členitých střechách, kde je třeba krytinu při řešení detailů prostříhat, čímž se vytváří větší množství odpadového materiálu. Jelikož pod velkoformátovou plechovou krytinou musí být vždy vzduchová mezera, kotví se jedině do laťování. Ke kotvení se používají samořezné šrouby s těsnicí podložkou. Právě na správném dotažení šroubů závisí celková životnost i funkčnost střechy, protože šrouby jsou umístěny ve spodní vlně krytiny, kudy teče nejvíce vody. Pokud je podložka málo či příliš stlačena, hrozí zatékání ohrožující odolnost střešní skladby a ovlivňující komfort v interiéru. Kvalita řemeslníka je proto rozhodující.
To ovšem platí ještě z jednoho dobře známého důvodu. Některé realizační firmy si totiž již z principu jednoduchou montáž chtějí usnadnit ještě více, a tak místo stříhání krytinu dělí kotoučovými bruskami. Může se stát, že tím ušetří nějaký čas i finance za klempířské nůžky, zároveň ale riskují nevratné poškození krycí vrstvy a reznutí ocelového jádra krytiny. Pokud i přes upozornění na rizika této „oblíbené“ pracovní metody řemeslníci trvají na řezání bruskou, tak je třeba argumentovat tím, že výrobci dávají záruku pouze na krytinu, se kterou se zachází podle jejich doporučení. A řezání kotoučovou bruskou se v doporučeném montážním postupu skutečně nenachází. Vzhledem k tomu, že se na tuzemském trhu objevuje několik různých výrobců velkoformátových krytin, tak je třeba sledovat především rozdíly v kvalitě a tloušťce materiálu, v povrchové úpravě i odolnosti kotevních šroubů. Mezi osvědčené značky lze zařadit například firmy Lindab, Ruukki, Borga či Satjam. Jejich výrobky se od sebe liší většinou v rozměrech profilu vlny, v technologii povrchových úprav či v nabízené škále barevných odstínů a doplňků.
V rámci objektivního hodnocení je třeba dodat, že oblíbenost velkoformátových šablon není jednoznačná. Pro některé stavebníky i profesionální firmy jsou z mnoha důvodů přijatelnější plechové krytiny vyžadující technologické postupy mající na našem území delší tradici. Jedná se zejména o krytiny falcované. V historii to byla především měď, která dnes zůstává typická u památkových objektů. V běžné výstavbě se pak objevují falcované krytiny z plechu pozinkovaného, ocelového, titanzinkového či hliníkového. Jejich provedení je ale pro stavebníka i realizační firmu obvykle náročnější než montáž velkoformátových šablon. V prvním případě jde o nároky finanční, ve druhém pak o řemeslné.
Praktické poznatky odborníků na střešní krytiny ovšem ukazují, že náročnější technologie mají své opodstatnění a falcované či letované spoje považují za osvědčená řešení, která nelze nahradit ani sebelepšími šrouby, lepidly či tmely. Plechy pro falcované krytiny se obvykle dodávají ve svitcích, z nichž řemeslníci vyrábějí finální krytinu. Ve většině případů jim k tomu pomáhá vyspělá technika, tedy nejrůznější ruční nářadí a ohýbací, falcovací nebo odvíjecí stroje. Byť mají falcované krytiny velkou konkurenci v moderních profilovaných šablonách, tak jejich předností kromě vysoké odolnosti zůstává také kladný estetický dojem. Plocha střechy totiž není vizuálně narušena množstvím kotvicích šroubů, které jsou dle klasických klempířských zásad považovány za element svědčící o nedobrém řemesle. Možná i z tohoto důvodu přišel jeden z výrobců velkoformátových krytin s inovací v podobě šablon se skrytým kotvením.
Za tradiční krytinu lze v tuzemsku považovat i hliníkovou šablonu s průměrnou šířkou 45 cm a délkou 1 m, které se říká dachman či alukryt. Na střechách rodinných i veřejných staveb se začala objevovat v sedmdesátých letech a v mnoha případech slouží dodnes, což jen potvrzuje spolehlivost a trvanlivost hliníku jako střešního materiálu. Pokud se stavebník musel odhodlat k rekonstrukci střechy z dachmanů, tak byla na vině většinou špatná kvalita železných hřebíků, kterými se šablony v počátcích kotvily. Obyčejné železné hřebíky byly ovšem později nahrazeny hliníkovými s větší odolností. Je-li hliníkové jádro šablony v pořádku, tak nemusí být stárnoucí krytina demontována, ale může dojít k renovaci její povrchové úpravy formou nátěru či nástřiku.
Od tradičních plechových krytin se na závěr článku ještě krátce dostaneme zpět k těm moderním. Konkrétně k maloformátovým ocelovým šablonám imitujícím skládanou krytinu. Jejich předností je jak vysoká odolnost, tak i působivý vzhled. Pro oko laika totiž není maloformátová krytina téměř k rozeznání od některých formátů střešních tašek. Specifická je ale tato šablona nejen svým vzhledem. Od ostatních krytin se nejvíce liší povrchovou úpravou či způsobem pokládky. Ocelové jádro je chráněno aluzinkovou vrstvou, která je odolnější než klasické pozinkování. Finální povrch je navíc tvořen vysoce odolným kamenným posypem. Kladení šablon je zcela ojedinělé, neboť se postupuje od hřebene směrem k okapu střechy. Před pokládkou je nutné na milimetr přesně vyměřit laťování, do kterého se jednotlivé šablony kotví nerezovými hřeby. Krycí rozměr šablon je zhruba 1,2 m na 0,4 m, takže s nimi lze variabilně pracovat u detailů, jako jsou třeba štítové hrany, kde se mohou objevovat nerovnosti. Vzhledem k menšímu formátu jsou šablony vhodné i pro členitější střechy, což je výhoda oproti velkoformátovým krytinám.
Jak vidno z uvedeného přehledu současných plechových krytin, každá z nich má své klady i zápory, o kterých lze vždy dlouze diskutovat. O jednom však není pochyb. Výběr a realizace vhodné střešní krytiny nemůže být ukvapenou a uspěchanou záležitostí, která se brzy může změnit v noční můru nebohého stavebníka. Pro eliminaci vlastních omylů je nejlépe vsadit na zkušené řemeslníky, kteří ovládají veškeré pokrývačské i klempířské postupy a dokáží nabídnout spolehlivá řešení pro střechu a každý její detail.
Vyšlo ve veletržním katalogu Střechy Praha 2013
