Článek o nové technologii: Péče o fasádní povrchy je otázkou prevence
A chtělo by se dodat, že i změny celkového přístupu k problematice ochrany a údržby nejen exteriérů staveb, ale i veřejných prostranství. Své o tom ví stavební inženýr Alexander Stamenov, jehož firma Isa Praha se odborně zabývá jak odstraňováním „oblíbených“ graffiti výtvorů, tak prováděním ochranných nástřiků a nátěrů, které působí jako dlouhodobá prevence před různými druhy znečištění povrchů.
„Z fasád i dalších stavebních konstrukcí dokážeme odstranit téměř jakékoli znečištění, ale vždy záleží na jeho stáří a také na typu poškozeného povrchu. Mohou nastat situace, kdy je výsledek absolutně uspokojivý. Nastávají ale také chvíle, kdy se sice podaří z fasády odstranit například nevítané sprejerské výtvory, avšak okolní plocha zůstává špinavá či jinak zbarvená a vzhled budovy nevábný. Proto chci hned na úvod upozornit, že námi používané technologie nelze jednoduše označit za odstraňovače graffiti. Pracujeme také s moderními nástřiky a nátěry, které na fasádách vytvoří ochrannou vrstvu usnadňující odstranění nečistot. Samozřejmě, že můžeme čistit i původně neošetřené povrchy, ale fakticky je to ztráta našeho času i peněz investora. Naším cílem je ošetření stavby či její části tak, aby k údržbě a stabilně čistému vzhledu stačilo opláchnutí povrchu tlakovou vodou,“ vysvětluje Stamenov.
Dle těchto slov se lze oprávněně domnívat, že původ zmiňovaných technologií nebude v tuzemsku. Preventivní péče o stavby a jejich pravidelná údržba je totiž v českých podmínkách bohužel stále považována za něco, čemu se lze rádoby úspěšně vyhnout. Většinou se to ovšem po čase neobejde bez následků, které mohou být fatální. Silně znečištěné povrchy obvykle vyžadují velké investice za technicky náročnější řešení, než jakým je preventivní ošetření a pravidelná údržba: „Používáme technologie švýcarské firmy PSS Interservice AG, jejíž zkušenosti s péčí o fasádní i další povrchy jsou téměř třicetileté. Jedná se o technologie založené na třech rozdílných bázích. Tou první jsou nanotechnologické nástřiky a nátěry, které se pevně spojí s podkladem, jsou paropropustné, ale zároveň zabraňují průniku vody a jakéhokoli znečištění do struktury daného povrchu. Dále jsou to nástřiky na bázi polysacharidů, které na povrchu fasády vytvoří tenkou vrstvu umožňující případné znečištění smývat deštěm či dle potřeby odstranit horkou tlakovou vodou. Kromě těchto dvou základních technologií pracujeme také s odstraňovači grafitti a dalších nečistot.“
Proč právě nanotechnologie?
Nanotechnologie jsou obecně považovány za jednu z nejvíce se rozvíjejících technologií tohoto století. Molekulové struktury o velikosti miliontin milimetru dávají nástřikům a nátěrům nanotechnologické báze jinak nedosažitelné vlastnosti. Ve stavebnictví se prosazují proto, že dokáží trvale ochránit povrchy před graffiti, ptačím trusem či žvýkačkami. Díky aktivním molekulám nejsou tyto nečistoty schopny se chemicky spojit s ošetřeným povrchem. Například graffiti pak lze odstranit použitím vysoce krycího nátěru, který se z fasády jednoduše smyje vodou.
K udržování povrchů v čistém stavu významně přispívají také polysacharidové nástřiky, které jsou rostlinného původu a v kombinaci s vodou tvoří dočasný antigraffiti systém, který lze po případném útoku sprejera odstranit včetně soli, ptačího trusu a jiných nečistot. Poznatky z realizační praxe ukazují, že nanotechnologické a polysacharidové nástřiky je nejvhodnější kombinovat, aby ochrana povrchu byla co nejefektivnější. U nanotechnologických nástřiků existují také barevné odstíny, které se mohou aplikovat třeba na pohledový beton. Zkušenosti s nimi jsou však zatím pouze v zahraničí. Polysacharidové nástřiky jsou bezbarvé a po tlakovém čištění se musejí obnovovat, což se může jevit jako nevýhoda. Ošetřovat s nimi lze pouze svislé či dostatečně svislé plochy, protože jde o nástřiky, které jsou ve vlhku kluzké a tedy nebezpečné například na pochozích vodorovných plochách. „Díky získaným zkušenostem dnes víme, že použití těchto nástřiků není univerzální. Určitě nejsou vhodné pro fasádní povrchy, které jsou zateplené deskami z polystyrenu či minerálních vláken. Překážkou pro námi používané čištění těchto fasád je jak struktura omítek používaných v zateplovacích systémech, tak i riziko poškození izolace tlakovou vodou. Čistit nemůžeme také historické vápenné omítky, na které se polysacharidy nemohou nanášet. Ideálními povrchy jsou naopak porézní materiály jako beton, kámen, žula, opuka či pískovec,“ doplňuje Stamenov.
Zkušenosti z realizací
Za dosud nejvýznamnější realizaci považuje ošetření kamenných povrchů Národního památníku na Vítkově v Praze. Konkrétně se jedná o spodní partery opěrných zdí a sokl pod monumentální jezdeckou sochou Jana Žižky. Na těchto částech památníku, který je významnou stavbou budovanou v letech 1929 až 1938 jako pocta hrdinným československým legionářům, byl použit nanotechnologický nástřik doplněný o polysacharidovou vrstvu. Z hlediska dlouhodobého účinku a snadného odstranění nečistot jde o nejvhodnější řešení, které nijak neovlivňuje vzhled ošetřeného povrchu. Logicky se proto nabízí otázka, zda „neviditelnost“ aplikovaných nástřiků nevyvolává u investorů pochybnosti o jejich provedení a přítomnosti? „Někdy se ocitáme v situaci, kdy musíme dokazovat, že jsme určitou plochu skutečně ošetřili. Prokázat to můžeme třeba demonstrací rozdílu v nasákavosti mezi ošetřeným a neošetřeným povrchem. Nástřik sice není viditelný, ale jeho efekt lze docela jednoduše dokázat. Samozřejmě, že můžeme i odebírat vzorky a pak je testovat, ale tak daleko jsme ještě nikdy nedošli. Nejvhodnější je, když realizace probíhá za neustálé součinnosti s investorem, v takovém případě většinou nehrozí, aby na stavbě vládl duch nedůvěry a docházelo ke sporům.“
Pro ochranné fasádní nástřiky stejně jako pro všechny ostatní stavební materiály a technologie platí, že k jejich použití je třeba přistupovat individuálně. Při výběru optimální povrchové ochrany je třeba především dobře posoudit stav povrchu a druh znečištění. „Jednali jsme například o povrchové ochraně Karlova mostu, ale nakonec o to nebyl zájem. Přece jen jde o unikátní historickou stavbu, která musí působit autenticky a ošetření nanotechnologiemi pro ni není vhodné. Nelze předvídat, jak takto ošetřený kámen bude vypadat třeba za sto let. To je pochopitelný argument, který však neplatí u spousty dalších staveb, jako jsou třeba sídla veřejných institucí, u kterých je žádoucí stabilně čistý vzhled,“ říká zkušený inženýr, podle něhož vývoj v oboru nanotechnologické ochrany fasádních povrchů momentálně směřuje ke zmiňovaným barevným efektům. Perspektivu ale vidí také v oblasti ochrany dřeva či ocelových výztuží mostních konstrukcí.
Co se aplikačních podmínek týče, je pro zmiňované fasádní technologie limitem pouze deštivé počasí a teplota pod bodem mrazu. Ideální realizační období je od dubna do října, což ostatně platí pro většinu exteriérových stavebních prací. Žádnou výjimečnost pak nenajdeme ani ve strojním vybavení, které sestává z pojízdných plošin, lešení, vysokotlakých mycích strojů s ohřevem vody, vysavačů či čerpadel. V případě, že to realizace vyžaduje, musí být k dispozici také cisterna s vodou, která je pro čištění povrchů nezbytná. Zatímco ošetření na nanotechnologické bázi lze nanášet i válečkováním, polysacharidová vrstva se může provádět pouze nástřikem.
Pokud jsme již dříve naznačili, že pravidelná údržba staveb není zrovna nejsilnější stránkou tuzemských investorů, nemůžeme se na závěr vyhnout otázce, zda se jejich přístup může zlepšit? „Ano, ale je to běh na dlouhou trať. V dnešní situaci, kdy se dost šetří, investora následný provoz a údržba stavby tolik nezajímá. Netýká to se jen oblasti antigraffiti systémů, ale je to obecný fenomén. Setkáváme se s tím docela často a je jedno, zda jde o soukromou osobu či veřejnou instituci. Povědomí o údržbě povrchů staveb je na špatné úrovni dlouhodobě. I v dřívějších dobách se stavěly některé zajímavé stavby, kterým se pak ale nikdo nevěnoval. Tady prostě narážíme na problém v myšlení lidí,“ uzavírá Stamenov.
Článek byl publikován v časopise Střechy-Fasády-Izolace 1/2013.
